Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid. Já tam, já tam dávno už měl být!...
Všechno je jinak, psí výběh a sbližování s Čituškou.
Bez dechu, ve spěchu, ženu si to po mechu,
pověřen úkoly, ženu si to po poli.
Přátelé - chvátám, chvátám, nemám chvíli klid.
Já tam, já tam dávno už měl být.
Ne ne ne, nestíhám, nesvačím,
nestihnu to, nestačím.
Promiňte, vážení, mám veliké zpoždění!
Tak nějak bych shrnula ty dva dny volna.:-)
Jako obvykle, když už něco rozplánuju a naplánuju, všechno se změní. Příjemná změna bylo to, že nám odpadlo hlídání Šamanovic zvířectva díky brzkému návratu Kudu Kana zpět do Brna. Zjistila jsem ale, že bohatě postačí i jeden kůň, jedna kočka a jedna zahrádka. :-D
Čita a Ajka dělají obří pokroky ve svém vzájemném vztahu. Jestli teda se to dá vztahem nazývat. Když je teď Čitule doma sama, strašně se těší na jakoukoliv osobu, která přijde. Takže když se objevíme ve dveřích, dokonce přiběhne k Ajce a čuchne si k ní na přivítanou!!!!! Neuvěřitelné. :-) Pak ale až se pomazlí i se mnou a nažere se, zase se uzavře do své nepřátelské ulity a odmítá s tím strakatým nevycválaným štěnětem nadále komunikovat. Když už jsme šli s Radovanem na Lesnou za Čitou, spojili jsme to s příjemnou procházkou ze Soběšic pěšky, a po cestě se zastavili v úžasném oploceném výběhu pro pejsky, který je nad Lesnou u Merita. Je tam zatím jen pár let a jsou na něm k dispozici i agility a výcvikové překážky. Napřed jsme tam byli sami a blbli s Ajkou, při té příležitosti jsme zjistili, že ještě pořád postrádá odhad a pud sebezáchovy - když nám spadla z kladiny jak pytel brambor a vůbec nedokázala pochopit, jakže se jí to vlastně stalo a proč by jako měla mít při chůzi všechny nohy na kladině... Naštěstí si jen trochu narazila žebra, otřepala se a pohoda. Pak přišly další dvě štěňata, jedna pekinézka, která jednoznačně se žádným jiným psem nechtěla kamarádit a dávala to jasně najevo - přišla si tam přece odpočinout a ne lítat, a taky beaglice Rita, obě psí holky měly kolem sedmi osmi měsíců. S Ritou si Ajka skvěle zařádila, akorát narozdíl od Áji věděla Rita přesně jak využít váhovou převahu a občas do Ajušky nabíhala jako trojbarevný tank. Když se úžasně vyblbly a my i Ritini pánečci jsme dospěli k závěru, že se nám nechce celou cestu unaveného psa nést, odlovili jsme obě holky a vyšli každý svou cestou.
Seznamování se zvířectvem u koní jsem musela odložit na pátek, protože plánovaný středeční termín byl narušen příjezdem kopytáře a tím pádem nejasným časovým plánem ohledně vystrouhání kopyt... Stihla jsem tedy jen ostrarat koně a zahrádku, přičemž doma jsem se octla asi na dvacet minut v mezičase a pak až večer. :-D Ajka povětšinou trávila čas s Radovanem a doufám, že si to užili...;-)
Jinak jsem v pondělí Ajce koupila opět nový náhubek, protože v horkách to s tím plastovým začalo být nebezpečné, měla jsem strach, že se v MHD přehřeje - nemohla v něm pořádně otevřít tlamku. Tak jsme zaběhly do chovatelských potřeb, vyzkoušely všechny možné košíky a vybraly ten, který jí sice nebyl malý, ale byl jí tak trochu velký... :-D Nic přesně na její hlavu prostě nešlo najít. Ale určitě do náhubku rychle doroste, problém jí ta velikost nedělá, jen pokaždé přemýšlí, cože to cinká o kovové trubky sedaček, když se u nich hemží.
A tady jsou fotečky z předchozích dní...