Budeme mít naháčka!

Už čtvrtý týden zuřivého línání :-)

Ajka vůbec není líná, ale zato pořádně líná! Už čtyři týdny z ní denně vyčešu hrst srsti a stále čekám, kdy na ní nic nezbyde. A ono to furt leze a leze jako o závod, česat by se dalo do zblbnutí a furt ty chlupy padají... Ursínek je na tom stejně, ve čtvrtek ho Radovan česal hodinu a vyčesal z něj plnou velkou igelitku srsti. :-) Je překvapivé, na jakých místech se dají Ajčiny chlupy objevit... To, že je denně i podlaha v kuchyni jak zavátá bílými a černými chlupy přestože do ní Ajka nechodí, nebudu zbytečně komentovat. Ale že se chlupy skví na čistě umytém nádobí v myčce, plavou mezi rostlinkami v akváriu, lezou ze všech upečených bábovek a jídel a začínám mít pocit, že je nacházím i v originálně balených kupovaných potravinách, to mě už začíná uvádět v úžas!

Stále se potýkáme s háráním v plné síle a jestli ho Ajuška brzo neukončí a nebude možné ji zase někde vypustit na lítačku se psy, asi se z toho někdo zblázní. A hádejte, kdo první! Za celé dosavadní tři týdny hárání se mi podařilo pouze jednou potkat s feňulou v místech, kde jsem mohla Ajku pustit z vodítka bez obav, že by se v dohledu náhle objevil zajímavý ženich a Ajka by s ním odcválala vstříc světlejším zítřkům... Takže má naše strakatice těžký deficit psího řádění a ani řádění s námi ani zajímavé objevitelské vycházky jí ho pochopitelně nenahradí. Až teď nám dochází, že vlastně všichni naši psí kamarádi jsou kluci... Má to i své nevýhody, jak je vidět. Ačkoliv Zuzka mi slibovala, že když Ajce opatřím ocelové kalhotky, můžeme jít s Cappym na výběh. No ještě to zvážíme. Dokonce i většina psího osazenstva našeho domovního vchodu jsou kluci, takže kdykoliv se vracíme domů, první moje starost po otevření bytu je vlítnout pro hadru, vlítnout do výtahu, uklidit všechny krvavé stopy dřív, než výtah někdo odvolá, pak psici očistím tlapky, zaženu ji do bytu, poutírám chodbu před bytem, načež mi ještě zbývá poutírat krvavou cestičku v předsíni, která značí, že Ajčina první cesta doma vedla do pelechu za účelem důkladé očisty. :-) Celou akci doprovází nešťastné kňučení našeho přímého souseda, milého voříška Škubánka, který je pochpitelně z nedostupnosti voňavé Ajky úplně nemocný...

Podařilo se mi vyzískat z Radovanova foťáku ještě nějaké zapomenuté fotky z doby, kdy nastoupily ony šílené mrazy. Ale nebojte, aby nám z nich nedrkotaly zuby, na závěr jsem připojila i fotky z Holedné z minulého týdne. :-)