Blízká setkání

Seznamování se zvířátky, část první. :-)

Nastal oblíbený svátkový červencový týden, my jsme ale dovču nedostali, takže namísto courání se v Čekém ráji nás čeká obstarávání několika zvířat. Na 7-10 dní jsme dostali na starost: Šamanovic kočku, kocoura a spoustu kytek na zalívání, dále musíme v týdnu obstarat Čitušku a zahrádku a taky jsem dostala echo od koníků, že všechny holky jedou pryč a je potřeba, abych během týdne aspoň čtyřikrát vyjela s Fotkem. Je toho dohromady tolik, že jsem musela vzít diář a jednotlivé obstarávací položky rozplánovat dopředu, abychom všechno stihli, na nic nezapomněli a taky se z toho nezbláznili. :-D Když jsem v neděli zjistila, že u koníků už jsou kromě čtyř vietnamských prasátek i poměrně krotké slepice, zajásala jsem, a naplánovala na středu, že budeme Ajku seznamovat a učit slípky nehonit. :-)

Ajka už začíná být ve vztahu ke zvířátkům oprsklejší a tak si u Šamanů při krmení kočičáků troufla se s nimi blíže seznamovat. Už se pořádně seznámila s kocourkem Dartym, od očuchání chtěla přejít ke hraní a honění, což kocour trochu nepochopil, protože Šamanovic kavalírka Orchi si s kočkama zásadně odmítá hrát. Když hrozila katastrofa a kocour byl v nevýhodné pozici v rohu, přesunula jsem ho na křeslo, aby Ajka nepřišla o oči. Ta začala zmateně lítat po místnosti a až jsem ji upozornila, kde kocour je, teprve se uklidnila. Když nesměla na křeslo skákat ani na kocoura jinak dorážet, byla trochu nešťastná, ale vzápětí svou pozornost přesunula na kočku Mikinu, která s ní ovšem od samého počátku komunikovat odmítá. Spojení Ajka v hravé náladě a nepřátelsky naladěná Mikina málem dopadlo krvavou scénkou, Ajku zachránilo jen to, že poslouchá zákazy - z rozběhu jsem jí dokázala povelem zastavit. Chybělo patnáct čísel a boxovací odrápkovaný manévr Mikiny se neminul účinkem. Ajka si bohužel kočičí hrozbu zatím neuvědomuje, budu ji muset někdy nechat trochu vyučit, ale až to bude přece jen o něco míň nebezpečné... Mimo jiné už se Ajka sblížila i s Bobrem, ale vůbec nechápe, že on si s ní skutečně nechce hrát, a přitom Ajuška ho tak hezky ke hře vyzývá! ;-)

V neděli pršelo. A pršelo a pršelo a pršelo a to znamenalo, že se Ajce nechtělo chodit. Trochu delší vycházku byla ochotná podniknout až navečer, když zrovna na chvíli pršet přestalo. Samozřejmě se nahromaděná energie někde musela projevit. Projevila se mimo jiné lehčím nočním spaním a když Radovan šel asi ve čtyři ráno na záchod, Ajka se vzbudila a asi předpokládala, že už se teda vstává. Začala si hrát a díky tomu se jí začalo chtít na záchod. Když nás ňafání a vytí nevzbudilo, vyčurala se na plinku a v zápětí začala naříkat tak nahlas, že už mě probudila. Tak jsem vyměnila plínku za čistou a doufala, že s větší potřebou ještě tu půlhodinu vydrží, než budu vstávat do práce. Vydržela, ale očekávala dlouhý výlet. Což samozřejmě nezapadlo do mého ranního plánu, tak Ája aspoň cestou zpět "vraždila" všechnu posekanou trávu, co se jí vešla do huby. :-D Cestou do práce jsme vycházku kolem Svitavy musely dosti natáhnout, protože bylo potřeba pejsku trochu vylítat. Díky předchozím dešťům se nástrahy - miny nesebrané nezodpovědnými majiteli psů, staly mírně rozteklými a ještě hůře obejitíschopnými, než obvykle. Někdy mám chuť těm nesbíračům hovínek naliskat! Nicméně delší vycházka se slalomem mezi zmíněnými minami se setkala s úspěchem, Ája se vylítala a před celým dnem v práci se aspoň trochu zklidnila.

Začínáme mít problémy s Ajčinou žravostí. Má sice obrovské výhody při výuce a opakování povelů, ale bohužel Ajka přišla na to, že i venku se občas dá najít něco chuťově moc zajímavého. A to tak zajímavého, že i poměrně ostré pokárání spojené se zatřepáním pejskou nebo sevřením tlamky se míjí účinkem. Úplně nejraději vyhledává kočičí a soví vývržky, kterých je požehnaně zejména okolo našeho domu na kraji lesa. Na vývržky má štěstí hlavně Radovan a potkává je zejména při nočním venčení, kdy moc nemá šanci si vůbec všimnout, že Ajka něco žere. :-(  Dále občas potkáváme kočičí granule, ale ty asi tak lákavé nejsou protože stačilo dvakrát pořádně vyhubovat a Ajka je ignoruje. Včera jsem uviděla, jak něco žere, ale než došla ke mě, bylo to v ní. Vzápětí se otočila a vracela se zpět na místo nálezu. To už mi zvonil v hlavě poplašňák a šla jsem rychle za ní hlídat, jak to zas vezme do huby. Odlovila jsem ji včas, ale než jsem z tlamičky vypáčila, co to bylo, stihla polknout. Potvora malá! Tak další pokus a stojím už blízko, nervní, jestli se pes právě něčím neotrávil. Tak, má další, hup po ní. Vyrvat, seřvat, zatřepat, prohlídnout úlovek. Víte, co to bylo? Nevěřili byste! Někdo tam rozsypal... ...dýňová semínka!!! :-D Tak aspoň se jí nic nemůže stát. Ale poplachy tohoto charakteru začínají být častější, takže některý volný den nabereme všemožné "dobroty" a půjdeme do terénu trénovat. Snad budeme úspěšní a snad na to budeme mít při všem tom obstarávání zvěře čas! :-D