Tříměsíční štěně

První shrnutí - jak zatím probíhá naše soužití s Ajkou.

Ajušce už byly tři měsíce, tak je vhodné udělat první souhrn informací, co jsme prozatím o strakatém štěněti zjistili.

Jako hlavní obecnou věc musím uvést, že strakáči jsou opravdu inteligentní. Letos na jaře se tady v Brně objevilo nezvykle velké množství štěňat a je proto s čím srovnávat. Ajka oproti ostatním plemenům působí jako "geniální". Ať už vezmu v úvahu učení čistotnosti, poznávání nových věcí, učení se co smí a nesmí atd. A to není jen takový ten pohled "rodiče na své dítě", který by ovlivňoval můj názor, ale i reakce jiných pejskařů a kamarádů. :-) Co jsem se dívala na zážitky dalších majitelů strakáčů, opravdu to nejsou žádní hlupáci (teda strakáči, ale vlastně ani pánečci nemůžou být, když si vyberou tak úžasného psa;-)). 

A teď konkrétně k jednotlivým problémům, které je třeba se štěnětem řešit úplně nejdříve.

Čistotnost: Nácvik čistotnosti byl velmi jednoduchý, ale toto se nedá brát jako obecná charakteristika plemene, protože jde o velmi individuální věc a záleží také dost na předchozích podmínkách u chovatele. Co se Ajky týče, sama si nechce svůj příbytek znečistit a proto když pochopila, že ji po každém delším spánku bereme ven, naučila se čekat na tuto chvíli. Samozřejmě ze začátku občas nevydržela a šla na plínku, nám také chvíli trvalo naučit se, že kňourání znamená "už to fakt nevydržím". Bohužel opravdu kňourala až těsně před vyčuráním, takže už nebylo moc co zachránit, úprk z osmého patra nejde urychlit. :-D V kanceláři jsem Ajce zavedla jednoduchý režim, takže pak už časově věděla, kdy bude vycházka. Jedinkrát se mi stalo, že než jsem dotelefonovala se zákazníkem, Ajka nevydržela a začala v místnosti čurat, dostala hned pěkně vyhubováno a už se to nikdy nestalo ani když na mě musela skoro hodinu od probuzení čekat, než vyrazíme ven. I když už má málem "nohy křížem", vydrží a dokonce zvládá ujít těch cca. 300 m k řece na trávník a nesnaží se přidřepnout nikde cestou na chodníku! :-)))))

Kousání a okusování: Samozřejmě každé štěně potřebuje kousat kousat kousat. V tomto ohledu prostě člověk musí být připraven na nějaké ty občasné domácí likvidační nehody, když se štěně dostane k něčemu moc zajímavému. Nohy od postele vám může zničit štěně jakéhokoliv plemene a velikosti. Naši strakačku bylo velmi snadné naučit, co se kousat smí a nesmí. Od prvopočátku perfektně reaguje na všechny typy zákazů (ne, nesmíš, fuj) a takto jsme postupně zúžili okruh kousatelných věcí pouze na její hračky. K tomu je ale třeba podotknout, že neočekáváme, že by tak malé štěně dodržovalo zákazy i za naší nepřítomnosti, proto ji na noc, nebo když jdeme z bytu, necháváme zavřenou v předsíni, aby nemohla pobíhat po bytě a likvidovat kdeco, případně si vážně ublížit. Kousání do nosu, uší a rukou se odnaučila ihned, ale pejskomilní okolojdoucí a kamarádi nám toto pravidlo neustále kazí, podporují Ajku v kousání do rukou a do uší a mě přitom srší z hlavy blesky. :-D Pak když chci Ajku nechat pohladit od dítěte, které jí v první chvíli připadalo podezřelé a bála se ho, tak musím být maximálně ve střehu, aby ho Ája mezi hlazením nadšeně nekousla mezi oči. Kamarádi tedy dostali přísný zákaz a Ajka už zase nekousací pravidlo respektuje. Jak jste si mohli počíst v novinkách, Ajka samozřejmě potřebuje něco neustále kousat i na vycházkách, k naší nelibosti to byly ze začátku zejména nedopalky a po nich následovaly kamínky. Vše se nám podařilo poměrně rychle odnaučovat, neustálým sledováním pejsky a okřiknutím v okamžiku, kdy bere do huby co nemá, jsme nejdříve zakázali nedopalky, s kamínky to trvalo trochu déle, ale už si nenosí v tlamce nic jiného, než povolené klacíky a šišky. Když je člověk ve střehu a opravdu dává pozor při každé vycházce, jsou pokroky neskutečné. :-) 

Základní povely a výuka: Rychlost, s jakou se Ajka učí vše potřebné, nás neustále uvádí v úžas. A nejen nás.:-) Během prvních tří dní u nás se naučila nejnutnější základy pro "přežití v civilizaci". Mezi to patřilo: jméno a přivolání na něj, chůze na vodítku, čistotnost, správné chování ve dveřích a ve výtahu (do dveří smí až dostane povel - nikdy ne před námi, ve výtahu zalézt do rohu a sednout tam), dodržení zákazu vstupu pokud nesmí do nějaké místnosti, zklidnění se a zalehnutí na klíně v MHD, tolerování náhubku (ze začátku pomocí pamlsků), dodržení zákazu kousání určitých předmětů, snášení samoty, uzavření ve velké nylonové přepravce "boudičce" v době mé nepřítomnosti v kanceláři, tolerování rušivých vjemů (kterých je město plné). K tomu poslednímu bych podotkla, že strakáč je velice přizpůsobivý pes a Ajka po pobytu v krásné klidné vesničce v Podještědí dokázala hned první den ve městě naprosto bez problémů snášet ruch, velká auta, MHD i jízdu v něm a spoustu lidí, psů a cyklistů okolo sebe. Ve shrnutí k tomuto tématu bych podotkla, že strakáč (alespoň prozatím to tak vypadá) postrádá jakoukoliv tvrdohlavost teriéra a také přehnanou samostatnost a řešení si všeho po svém jak dělávají akity ale i jiná plemena. Velké plus!

Chování se k ostatním lidem a zvířatům: K lidem jsou strakáči absolutně přátelští. Někdy až moc.:-) Co se týče ostatních zvířat, Ajka se ze začátku dost bála i psů, ale v průběhu těch několika týdnů s námi se její postoj změnil na velice přátelský. Když se k ní nějaký pes řítí moc nadšeně, tak se samozřejmě bojí, ale jinak je příznivě nakloněna jakémukoliv seznamování a hraní si. S ostatními zvířátky je to horší, strach překonává velmi pomalu. S kočkami jsme se zatím dostali do stadia čuchnutí si a vyčkávání, co bude, ale jen u známých koček, ostatních se spíš bojí. Našeho Bobra - morčete - se stále děsí i přes opakované snahy o sblížení. :-D Jakmile doočkujeme, vyrazíme na farmu ke kravičkám a prasátkům, do Zoo a taky ke koním, a uvidíme, jak se bude Ajka projevovat, za měsíc zase shrneme.:-)

Lovecké pudy: Ó ano, ty se projevují. Srnky ji zatím nechávají chladnou, protože si jich většinou nevšimne. Ptáčci jsou veliké lákadlo, pomocí zákazů je ale prozatím honit přestala a jen zaujatě pozoruje.

Osobní specifika Ajušky: Jen pro shrnutí vlastností, které nejsou znakem plemene, ale pouze naší psí osobnosti. :-) Ze začátku to vypadalo, že je Ajuška nepřítel pohybu, ale pomalu už si umí vycházky vychutnat, jen ty brzké ranní a pozdní noční jí pořád tak úplně nejdou pod nos - řídí se heslem "vykonat potřeby a pali domů!" Přestože má mezi prsty plovací blány, voda je pro ni zatím nepřítel nebo pokud ne nepřítel, tak určitě ne přítel. :-D Ajka velmi dobře ví, že k nám patří, a oba nás má moc ráda, ale její přátelskost k lidem je takového rozměru, že je ochotná se cestou připojit k někomu jinému a pokračovat s ním, hlavně, když se s ním bude moct vítat, doprovodit ho nebo se aspoň seznámit. Což zdaleka není za všech okolností vhodné, jednak se spousta dětí bojí i štěněte, a také by takové srdečné seznamování v blízkosti silnice mohlo být značně nebezpečné. Takže se snažíme Ajku naučit u lidí nezastavovat, pokud nedostane povel. Jde to ztuha a pomalu, ale jisté pokroky už jsou znát. Také se ukázalo, že moje přání mít raději fenku, abychom neměli psa - čuchače a občurávače rohů -  se trošku minulo účinkem, protože Ajka se do psích vzkazů začuchává snad ještě víc, než Ursín. Při začuchání je prozatím velmi těžko odvolatelná, tak trénujeme, trénujeme, tužíme nervy a snažíme se.:-) Ještě taky musím podotknout, že se Ajuška naučila perfektně zklidnit - občas je potřeba ji rozdováděnou uvést do pozice klidové a Ajka to i přes svůj věk zvládá. To je super věc, hodí se to když ji potřebuju v práci zavřít do "boudičky", když je potřeba ostříhat drápky, vyčistit uši, oči nebo třeba vytáhnout klíště.