Výcvik

I s třeštidlem to jde! :)

Jestli máte rádi adrenalin, pořiďte si strakáče a plánujte s ním účast na zkouškách. Není lepšího obrňování nervové soustavy majitele a není veselejšího psa, který vás přivede do neočekávané situace, kdykoliv se to nejméně hodí. Můžeme si být jistí, že i když Ajka nějaký cvik umí a tisíckrát ho perfektně provede, tak po tísícíprvé se najednou zatváří nechápavě a začně dělat všechno možné i nemožné, jen ne onen požadovaný prvek. Když budeme chtít někomu předvést, že Ajka umí i poslouchat, zcela jistě naši pesu postihne náhlá hluchota a zrovna objeví na zemi moc zajímavou psí stopu, kterou je potřeba pořádně přečíst a nejlépe ji na závěr i počůrat. Byť má Ajka na cvičákových lekcích 100% odložení, pokud ji někde odložím a zmizím z dohledu, se stejně železnou jistotou vím, že se musím záhy vrátit, protože slečna strakatá už bude popocházet metr od původního místa, čuchat a seznamovat se s okolními lidmi. Teprve po důkladném vynadání a vrácení na původní místo můžu opravdu odejít, protože pak už se Ajka z místa nehne. A když se se strakatou slečnou objevíme na zkoušce z poslušnosti, je to vždy veliká legrace, zvláště pro nezúčastněné přihlížející! :o) Jak vypadá výcvik poslušnosti s naší stračenkou si můžete přečíst tady.

Protože Ajka je velká kořistnice, věnujeme se také nácviku obran, byť v tomto směru rozhodně žádné zkouškové ambice nemáme, navíc je naše strakatá slečna veliký srabík a pokud by se na ni figurant napřáhl s obuškem, do vteřiny by Ajka byla za cvičákem a krčila se v křoví. :) Ale protože obrany baví Ajku i paničku, tak na ně pravidelně chodíme, vždy pobavíme celé přihlížející osazenstvo a alespoň dáme našemu figurantovi příležitost odpočinout si od práce s třikrát těžšími psy... Pro nás už dávno není nic divného na tom, když si pes v půlce vítězného kola s ukořistěným klínem v tlamě náhle potká ve vzduchu zajímavý pach, pustí klín a začne očuchávat něčí voňavý batoh... Taktéž už nás při nácviku revíru nerozhodí, když Ajka sice nadšeně doběhne k maketě za figurantem, ale tam se namísto štěkání zastaví a čuchá množství psích stop, které před maketou jsou. :)

Strakáč není pracovní plemeno a my nejsme výcvikáři. Přesto je pro nás samozřejmost, že se psem dle našich možností a schopností pracujeme a věnujeme se výcviku. Pro nás je pes parťák, který nás doprovází všude kde je to jen možné, což ještě zvyšuje důležitost výchovy a výcviku. Socializaci bereme jako celoživotní proces a práci na cvičáku především jako uvědomění si vlastních chyb a zjištění, kde si výchovu a výcvik psa kazíme sami. A jak se stane, že se vám výcvik psa stane téměř drogou, si můžete přečíst v jednom z našich článků.

Co se týče našich zkoušek, na ty základní jsme se po dlouhé rozvaze odvážili a úspěšně je zdolali. S Ajkou jsme složili zkoušky ZOP, ZZO, OBZ a BH. Ne každý se o zkoušky zajímá, ale kdo by chtěl vědět, o čem základní zkoušky z poslušnosti vlastně jsou a nakolik úspěšně se nám je podařilo zdolat, tady je krátký popis a odkaz na naše zážitky z jednotlivých zkoušek.

Jako první jsme složili zkoušku ZOP (podle zkušebního řádku Kj ČR Brno), u které tedy klobouk dolů, Ajka pracovala jako ovčák a dodnes na tuto zkoušku vzpomínáme s mlnou v očích a nadějí, že třeba jednou toto zviřátko takhle bude pracovat pravidelně. :) ZOP (Zkouška Ovladatelnosti Psa) má dvě části. V části poslušnosti se hodnotí přivolání, ovladatelnost na vodítku, ovladatelnost bez vodítka, polohy (sedni-lehni-vstaň) a dlouhodobé odložení. Ve druhé části zkoušky se posuzuje ve skupině ovladatelnost psa na vodítku, polohy a odložení, následně se ještě hodnotí ochota při chůzi po nepříjemném materiálu a přenesení psa cizí osobou. Jak se nám tato zkouška povedla si můžete počíst zde. Ajka se opravdu snažila a získala 98 bodů ze sta!

Tak trochu bláznovství byla pro nás zkouška OBZ (podle zkušebního řádu Obedience), protože tento zkušební řád zahrnuje trochu jiné cviky, než pravidelně trénujeme, takže naše příprava nebyla dlouhodobá a s některými prvky jsme s Ajkou dost bojovaly. Krom toho jsme cvičily v hale na koberci, kde je Ajčino čuchání po zemi strašně těžko odbouratelné... Ve zkoušce OBZ (obedience - základní stupeň) se hodnotí odložení vleže ve skupině, a pak samostatně (a bez vodítka) chůze u nohy, odložení do lehu za chůze, odložení do sedu za chůze, přivolání, vyslání do čtverce, držení aportovací činky, skok přes překážku, ovladatelnost na dálku (polohy - sedni, lehni) a všeobecný dojem dvojice psovod-pes. Zkoušku jsme nakonec zvládli a jak to celé probíhalo si můžete přečíst v tomto článku.

Když se nám podařilo Ajku naučit předpisový aport, který jsme nakonec museli učit "odzadu" za pomoci klikru, absolvovali jsme tu nejjednodušší základní zkoušku - ZZO (podle Národního zkušebního řádu). Zkouška ZZO (Zkouška Základní Ovladatelnosti) zahrnuje přivolání psa, ovladatelnost na vodítku, polohy (sedni-lehni), odložení za pochodu vleže, aport a odložení psa. Ve speciálních cvicích se pak prověřuje chování psa v běžných reálných situacích, tj. přivolání za ztížených podmínek (skupina lidí s míčem, skupina psů), chování ve skupině osob a chování psa přivázaného o samotě. Naše zážitky z této zkoušky jsou také popsané v článečku. :)

Poslední zkouška, na kterou jsme se vypravili, byla zkouška doprovodného psa - BH (podle Mezinárodního zkušebního řádu). Nejnáročnější na soustředění psa díky dlouhé chůzi. V této zkoušce se totiž odchodí obrazec zahrnující obraty vpravo, vlevo, čelem vzad, zastavení a rozejití, klus i pomalou chůzi, vše v délce asi 170 kroků, a následně se z obrazce jde do skupinky osob, kde se kolem dvou lidí udělá osmička, zastaví se a znovu rozejde zpět na výchozí místo. Následně se to úplně celé opakuje se psem navolno. Přičemž oslovit psa (povelem "k noze") smíte pouze při rozejití ze zastavení a při změně rychlosti chůze, pochvala je možná až po skončení cviku, tj. až po projití celého toho dlooooooouhého obrazce i skupinky osob. A pes má být celou dobu pozorný a udržovat oční kontakt. Pro "neovčáky" prostě náročný úkol. :o) Po těchto chůzích se předvádí ještě odložení do sedu a odložení psa do lehu s přivoláním psa. Posledním cvikem je dlouhodobé odložení psa, psovod je od něj vzdálen na 30 kroků a otočen zády ke psu, takže celou dobu těch asi 8-10 minut, zatímco cvičí druhý pes, představuje si barvitě, co asi mezitím tropí to odložené zviřátko za ním... :D Toto je oddíl poslušnosti této zkoušky, druhý oddíl je chování v dopravním ruchu, což každý městský pes zvládne levou zadní - hodnotí se chování psa při míjení běžcem, jiným psovodem se psem, cyklistou, chování psa při rozhovoru ve skupině osob, při projetí auta, bouchnutí dveří, při komunikaci přes okýnko auta nebo nastartování auta. Posledním cvikem je uvázání psa o samotě, kdy je psovod v úkrytu a kolem uvázaného psa projde cizí člověk a pes. Žádná hrůza. Zkoušku jsme s Ajkou zvládly, z čehož jsem měla obří radost už jen kvůli náročnosti dlouhé chůze a o to víc, že jsme hrozně dlouho čekaly na cvičáku, než na nás vůbec přišla řada, takže už se 100% výkon opravdu nedal očekávat... Jak jsme zkoušku zvládly je popsáno tady. A přiznám se, že po této zkoušce jsem prohlásila, že tímto ukončuji naše zkouškové snažení, protože mi to za ty nervy nestojí - no uznejte, tři týdny dopředu stresování a noční můry, x hodin čekání na cvičáku než na nás na zkoušce přijde řada - to není nic pro snadno se vystresujícího člověka bez soutěživého ducha! :D