Pětiměsíční puboš

Slečna v pubertě.

Ano ano, už je to tak, ve čtyřech měsících se naše strakatice rozhodla, že je třeba si začít budovat vlastní osobnost. :-) A co nového kromě kohoutkové výšky 45cm a váhy bezmála 13 kil?!

Čistotnost: Nemyslím, že by bylo třeba se jí ještě zabývat, prostě je to velká psí slečna, která má své potřeby pod kontrolou...

Samota: Oujééé, to je náš největší boj. Střídavě slavíme úspěchy a neúspěchy. Pokračujeme ve výuce klasickou metodou prodlužování délky osamocení Ajky doma. Když už jsme překonali alespoň hranici pěti minut a mohli jsme bez problémů vynášet tříděný odpad, najednou zase přišel zlom a Ajka začínala výt ihned po zabouchnutí dveří výtahu. Takže celé znova. Prostě trénink nervové soustavy naší i psí. :-) Slevili jsme z původního plánu nechat psa, ať si vybere nějakou hračku k zabavení sám a těsně před odchodem jakoby náhodou pustíme do pelíšku nějakou zábavnou kousací lahůdku. Prozatím tedy jsme zase zpět na pěti minutách, ovšem za podmínky odložené kostičky na čištění zubů. Brzy začneme používat míček s pamlsky, uvidíme, co to udělá a kdy konečně dosáhneme aspoň patnácti minut samoty bez nářku. Uvádí se, že nejdůležitější a zlomová je jedna hodina samoty potichu, tož že bychom to zvládli v rozmezí jedné pětiletky? :-)

Žravost: Slavíme úspěchy! Sice zatím úplně nevěříme Ajčině odhodlání nás nezklamat a proto jí stále potmě necháváme náhubek z bezpečnostních protižracích důvodů, ale přesto občas dokáže pořádně překvapit. Něco tak obyčejného jako zahozené suché rohlíky nebo chleba - to už míjí aniž by si vůbec cestou čuchla, to jí rozhodně za vyhubování nestojí. ;-) Mile překvapuje, že ale obchází i voňavější věci - rozsypané sušenky, zmrzlinu, brambůrky, dokonce tuhle přešla doslova přes zahozenou svačinu - rohlík uvnitř s bohatým obložením salámu, a jen si ledabyle čuchla a pokračovala dál. Taky jsem ji za to pořádně pochválila! Na druhé straně nemůžu říct, že bych nebyla stále ve střehu, protože občas dostane takový ten výraz při čuchání - znáte ten pohled - kdy už preventivně zařvu FUJ dřív, než vůbec stihne danou lahůdku pořádně zhodnotit. :-D

Poslušnost: No jako u puboše.:-) Ale zatím je to jen taková ta první štěněcí puberta, takže odpor z Ajčiny strany je minimální. Spíš jen zkouší, kam ji necháme zajít při neuposlechnutí - nejoblíbenější je hra na trpělivost, spojená s Ajčinou nezkrotnou zvědavostí - má-li povel "místo", neustále se zkouší posunovat, plížit a popolehávat tak, aby se dostala o kus dál a měla lepší přehled o dění kolem. Když ji vracím na místo po desáté, nic se na jejím úsilí nezmění a naopak je čím dál radostnější, že se jí tolik věnuju. :-D Dokáže ale velice rychle poznat, kdy přestřelila a pak je ten nejvzornější pejsek na světě. ;-) Odvolání ze hry od pejsků se nezměnilo - neexistuje. Jediná šance je ji doslova odvléct... :-D

Přátelskost: Vlastně jediná Ajčina vlastnost (krom loveckých pudů), kterou se snažíme opravdu krotit. Kdybychom se neustále nepohybovali někde po městě, asi by to bylo jedno, ale pes, který se chce vítat s každým kolemjdoucím, je prostě odjištěná nálož. Ajka už se hodně naučila, dobře ví, že se opravdu nemá vítat s každým kolemjdoucím, ale občas někdo udělá pohyb nebo něco řekne, a Ajka se rozhodne, že se s ní ten člověk jde vítat. Uznávám, že ČSP je plemeno pouze střední velikosti, přesto jsem už i u několika dospělých zahlédla známku strachu, když se to strakaté nadšené zvíře na ně začalo řítit. Mám proto naučenou speciální větu (mimochodem ji používáme i u Ursína, který je bohužel při své velikosti také velmi vítací), a to "neee, ten není náš, s tím se nevítej!". Většinou kolemjdoucí pochopí a uklidní se, také se mi obvykle podaří Ajku včas zarazit. Když se ale potkám s někým známým, musím teď každého prosit, aby si psa nevšímal, nehladil ho a nešišlal na něj, protože už stačilo, aby se kolemjdoucí zastavil a zeptal kolik je hodin, a už se na něj Ajka vrhla, že je to někdo známý a musí ho proto vítat. :-)

Lovecké pudy: Zatím stále "u ledu". Jednou jedinkrát mi Ajka vystartovala za kosem který vyletěl zpod keře, a to jsem na ni hned pořádně zařvala, tak od té doby zase seká dobrotu a jen se kouká, nevybíhá a neloví. Velká zvířata ji prozatím stále nezajímají.

Osobní specifika Ajušky: Pořád ještě se bojí štěkajících psů - záploťáků i na vodítku se škrtících nevychovanců, které potkáme. Už se ale učí nezdrhat v panice, občas sice ještě vystřelí, ale většinou se jen přesnune za mne na stranu od psa, sleduje ho našponovaná utéct kdyby něco, ale neuteče. U záplotáků jsem si všimla, že už leckdy chápe že ten pes na ni nemůže, a tak trochu rozlišuje: některých se opravdu bojí, ale jiné považuje za možné kamarády a pak vesele poskakuje, našlapuje na špičky a zkouší vyzývat ke hře. :-)