Nabité víkendy
Jak unavit strakáče - praktický návod. :)
Léto se přímo nabízí k cestám za kamarády, za poznáním, do přírody. Je teplo, není třeba tahat s sebou teplé oblečení, zimní bundy, kulichy, sněžnice... Už od května jsme vymýšleli, čím který víkend v létě zaplníme. Ukázalo se, že je víkendů žalostně málo. Chtělo by to předělat na víkendy i některé všední dny!
Na červencové svátky jsme se rozhodli konečně využít pozvání k paničce Ajčina bráchy - Fíka. S ohledem na to, že neustále docházelo k nějakým změnám v plánech, ať už z naší strany nebo ze strany Fíčka a jeho rodiny, nakonec jsme pořádně ani nevěděli, kdy se vlastně setkáme. Fíkova panička je naprosto úžasná a poskytla nám na celé tři dny prodlouženého víkendu zázemí ve své chatičce v Žitavské pánvi, s nádherným okolím a výhledy jak na Jizerky, tak na Lužické hory. České dráhy si pro nás nachystaly řadu výluk, které se nás teoreticky neměly moc dotknout, hrozilo nám jen zpoždění na výlukové trati. Zpoždění se nekonalo, zato na následné části naší trasy za Pardubicemi přetrhlo nákladní auto dráty a způsobilo tak výluku novou, neplánovanou. Nepřipravenost ČD byla přímo fantastická, k davu asi 100 cestujících přijel jeden autobus, který se nacpal k prasknutí a odjel s tím, že dříve nebo později snad ještě nějaký další autobus přijede... Za čtvrt hodiny tam byl jako na koni, jen řidič nic nevěděl o tom, že by ještě měl někoho někam vést... Nakonec nás skutečně odvezl a díky čekání a pomalému přesunu jsme nabrali neuvěřitelných 40 minut zpoždění. Po skoro šesti hodinách cestování jsme byli zbití všichni tři - i ten pes vypadal, že má všeho plné zuby. Že bylo pekelné horko, to je přece při cestování samozřejmost! :o)
Abychom se otřepali z nekonečného přesunu, co nejrychleji jsme vyrazili na výlet. Ajka když zjistila, že nás čekají kopce, louky a lesy, ožila a jako správný strakáč dostala nezastavitelný záchvat běhání, radování se, cupování trávy a válení se v ní. Ušli jsme nějakých sedm kilometrů a nakonec jsme byli rádi, že jsme se vrátili ještě za světla. Všichni docela utrmácení, Ajka se nejspíš těšila, že se konečně vyspí. Ale ne! Pro Ajušku následovalo seznamování s obyvatelstvem zapůjčené chaloupky - kočkou Rysíkem a jejími třemi kotěcími draky! Tato televize nám vydržela dooooooooost dlouho do noci! :-D
Fotky z prvního výletu.
Po snídani v trávě jsme se rozhodli pro celodenní dvacetikilometrový výlet. Ukázalo se, že turistické značky v "naší" oblasti nijak extra frekventované nejsou, sem tam nějaký cyklista a jen výjimečně pěší. Cesty tak byly krásně dobrodružné, zarostlé, místy jsme hledali, kam vlastně má značka vést. Krom toho jsme s sebou měli postarší mapu, ve které řada značek vedla naprosto jinudy, než vede nyní... Bylo to úžasné. Ajka lítala jako trefená z brokovnice, jazyk až za rohem, nadšená a co chvilku ochlazovaná koupelí v čemkoliv tekutém, co se cestou namanulo. Už ale bylo vidět, že přecejen začíná být unavená - kdekoliv jsme zastavili, už se stáčela do klubíčka a rychle doháněla energii spánkem. A to ještě nevěděla, že po dvacetikilometrové vycházce a večerním příchodu na chaloupku na ni čekají dva prima psí kamoši na lítání!!! Border koliák Barnabáš a Ajčin brácha Fík byli z Ajčiny přítomnosti nadšení a řádili spolu dokud jsme je nedonutili odpočívat i proti jejich vůli!
Fotky ze psího řádění.
Fotky z velkého výletu.
Psi se prolítali a popejsali večer i ráno, a než jsme se rozkoukali, museli jsme se loučit a vyrazit na poslední výlet a na vlak domů. Ajka se první asi dva kilometry otáčela a neustále pokukovala dozadu, jestli za nama kluci nejdou, a pak zpět na nás, jestli se nechceme otočit a vrátit... Byla fakt dojemná! Výlet měl asi devět kilometrů, naštěstí většinou z kopce, bylo horko, nikde žádné potoky, zásoby vody rychle padaly do nás i do psa. Záhy jsme se dostali do sféry ovádů a tím se naše rychlost postupu výrazně zvýšila! Cestou do Chrastavy jsme se bohužel potkali i s hulvátem na crossové motorce, který na zcela prázdné silnici profrčel ani ne půl metru od nás, čímž mně málem způsobil srdeční zástavu a v Ajce vyvolal čirou hrůzu, takže teď odbouráváme panický psí strach z motorek... :-( Doprava do Brna pak také stála za to, díky uzavírkám na dálnici jela řada lidí z Prahy vlakem namísto autem, tak jsme si užili cestu v uličce, kde přes nás neustále někdo chodil do jídelního vozu, krom toho jsme strávili dvacet minut na oné původně avizované výluce, joooooo, s Českými dráhami je veselo!
Fotky z posledního výletu a z cesty domů.
Naše pesa po víkendu vypadala značně použitě, dospávala nedostatek spánku a přebytek lítání, jenže díky horku, odpolednům stráveným na zahradě, koupání v řece a tréninku na cvičáku se nestihla ještě ani pořádně zregenerovat a už jsme ji zase kamsi vlekli... Sobotní cesta byla namísto obvyklé trasy směr Hradiště přesměrována na Hodonín, kde právě probíhal minitábor pro strakáče a jejich pánečky. Radovan nestíhal z práce, tak mi smutně volal do autobusu, že přijede až na ten další vlak, já mu na to neméně smutně odpověděla, že jsem ráno zapomněla nabalit karimatku a jedu bez ní. :-D Ale spoléhala jsem na to, že na cvičáku v zázemí bude aspoň nějaká deka, která by se dala vypůjčit! A když ne, taky to přežijem, nemrzne přece! (K mému velkému překvapení nám Evka nakonec zapůjčila nafukovací lehátko a jak jsme se ráno dověděli, nikdo nevěřil tomu, že bychom se do našeho stanu mohli vejít oba dva, lehátko i pes. Bez problémů jsme se vešli!)
Naplánovaný výlet přes Hodonín (cestou jsme objevili senzační hospodu "U mě" v pěší zóně) a kolem hřbitova pak do lesa a podél Moravy až ke cvičáku, měl jen jedinou chybu. Dlouho jsme nebyli nikde v lužních oblastech a zapomněli jsme na mračna komárů, která v těchto oblastech útočí. Do lesa jsme vpluli v kraťáskách a tričkách, krosny na zádech, vzápětí se naše rychlost zvýšila na maximum, rukama jsme máchali jak rozbitý větrný mlýn, přičemž Radovan za běhu stíhal ještě i lovit kešky... :D Ty poslední tři kilometry byly docela maso! Dokonce i naše pesa měla řadu kousanců na bříšku - srst tam má řídkou a ani Advantix ji tentokrát nezachránil...
Večerní posezení s účastníky tábora bylo úžasné, Ajka už sotva stála na nohách, ale řádit se psy, to chtěla pořád! Nakonec jsme ji zavřeli do stanu, jestli tam ale odpočívala, to ví bůh! :D Moc jsme toho nenaspali, protože kousek za stanem celou noc některý pes poštěkával v odkladačce, a když v šest začali v Hodoníně zvonit na mši, tak jsem se rozhodla zahájit den, vytáhla rozespalé strakaté cosi ze stanu a šla to vyvenčit k Moravě. Tam jsem také Ajku poprvé viděla skočit šipku do vody, prostě se rozhodla, že v mělké vodě na kamenech to je nanic a skočila rovnou do hloubky. Asi se z ní stává labrador, vydra nebo co... Následná nedělní vycházka Hodonínem, cesta do Hradiště, návštěva domova pro seniory a cesta domů do Brna dokonaly dílo zkázy a náš pes začal usínat za chůze. Takhle zničenou jsme ji ještě neviděli, nutno ale dodat, že my sami jsme sotva lezli a očička se nám zavíraly! :o)
Fotky z hodonínských výletů.