Zkouška ZOP

Jak jsme zkouškovaly.

Je to zvláštní, jaké drobnosti někdy rozhodují o tom, co člověk bude nebo nebude dělat. Kdykoliv se mě někdo zeptal, jestli plánujeme nějaké zkoušky, obvyklá odpověď byla, že možná až se pesa zklidní  - tak v šesti sedmi letech. Na návrh zkouškových termínů byla má obvyklá odpověď "to se nás netýká" a skutečně jsem nevěřila, že bychom s Ajkou vůbec nějakou zkoušku, bez pamlsků a neustálého radostného chválení a motivování, zvládly. Když se na zkoušky přihlásil i náš psí kamarád z kurzů, začal v hlavě vrtat červíček, a když jsem pak doma Radovanovi jako velký vtip přednesla historku o tom, že prý bysme mohly s Ajkou vyrazit na zkoušky, k velkému překvapení se Radovan nesmál, ale naopak nás poslal...na ty zkoušky. Tak jsem se rozhodla to s Ajkou zkusit.

Trvalo přesně týden, než mi došlo, co jsem provedla, a než se dostavily obvyklé záchvaty paniky, že to bude naprostá katastrofa a že to určitě nezvládnu. Dva týdny před zkouškami byla Ajka v den cvičákové lekce ještě veselejší než obvykle, ani za hodinu lítání po lese nevybila energetické přebytky, a na lekci předváděla takové ukázky ne-poslušnosti, že to vypadalo, že je na cvičáku úplně poprvé v životě. Chůze u nohy probíhala střídavě metr a půl přede mnou a střídavě to spíš vypadalo, že Ajka stopuje a já ji jen doprovázím. Po povelu "volno" následovala taková tryskomyší kolečka, že jsem jen čekala, kdy budou zapojeni i psi agilitící na druhém konci cvičáku. Po strašlivém hromovém zařvání "ke mě", při kterém začaly opadávat ze stromů i zelené listy, Ajka ani nezpomalila, ani nezúžila rozšířené zorničky, a evidentně si nevšima ani toho padajícího listí. Ještě dvě zařvání, až popadaly překážky na agility, teprve pak si konečně Ajka všimla, že cosi volám, a pomocí tří tryskokoleček se přemístila ke mě... Jediné, co mě mohlo utěšit bylo, že svou katastrofálně veselou náladou nakazila i ostatní spolucvičící psy... :D Údajně se takto psi chovají při úplňku, no dívala jsem se pak do kalendáře, bylo týden před novem... Tak nevím, jak je to s tím měsícem!

Po této lekci jsem propadla naprostému zoufalství a potopila se do depresí, přestala v noci spát a marně si říkala, že přece vůbec o nic nejde a když neuděláme, tak holt neuděláme, svět se nezboří a budem mít jen novou zkušenost. Všechno marný. Jako obvykle mě se svým klasickým nadhledem dokázala uklidnit až Zuzka, která je po Radovanovi poslední instance, která dokáže zklidnit mé záchvaty zoufalství týkající se našeho potrefeného psíčka. 8-) Týden před zkouškami už jsem tedy byla smířená s osudem, zase jsem začla spát a žaludek byl opět ochoten přijímat obvyklé množství potravy. :D Není nad to být nervák kvůli kravinám!

Na zkoušku nám vyšlo báječné počasí. Bylo jasno celou noc i celou zkouškovou sobotu, kromě toho byl v noci také přízemní mrazík a ze šatníku tak v mžiku vycestovaly pečlivě schované podvlíkačky, termotriko i rukavice! Budíček před pátou, ranní cesta rozjezdem, třičtvrtěhodinka lítání po lese, aby Ajka upustila páru, hrnek čaje z termosky a už jsme stály na place a čekaly, co dál. Sešla se zajímavá směsice psů, nebylo nás moc, ale zato doslova každý pes jiná ves. Zatímco byla první dvojice psů na place, nelenila jsem a za hojné pomoci mlsíků Ajku sesoustředila, asi třikrát čtyřikrát ji odložila, aby si uvědomila, že když si má na tu ledovou jinovatkovou vlhkou trávu lehnout, tak že fakt chci, aby si lehla, a že za to dostane supr odměnu. Nezbytnou zahřívací (rozuměj také zpomalovací) vestičku měla, namotivovaná byla, tak a jdem na to! U předchozí dvojice si pan rozhodčí stěžoval na pomalou chůzi, tak to byla pro nás dobrá zpráva, protože nic není otravnější než pomalé ploužení, to vám řekne každý strakáč! Na začátku chůze ještě chvilku Ajce trvalo, než kompletně přesměrovala pozornost na mě, ale při chůzi bez vodítka už byla absolutně soustředěná, chodila naprosto úžasně, zírala na mě jak na obrázek, no já si říkala, jestli se mi to jen nezdá! :D V tuhle chvíli jsem už věřila tomu, že to musíme zvládnout! Trochu mi dělalo problém odhalit konec cviků, takže jsem k pochvalám využila jen asi polovinu z pauz na chválení psa, před polohami jsem si Ajku nesrovnala, takže je sice zacvičila předpisově, ale křivě. :D Odložení zvládla bez mrknutí oka, sice se nudila, ale ani se nehla. Po odcvičení této první části jsem z Ajky měla takovou radost, že jsme se o jejího oblíbeného kačera tahaly tak dlouho, až mi bylo konečně teplo... :o)

Skupinové cviky dopadly také skvěle, ačkoliv se chodilo tak strašlivě pomalu, že už Ajka z nudy vymýšlela, co by. Ale nevyvedla nic. Prostě to všechno zvládla na jedničku. A taky ji dostala. Vysloužila si 98 bodů ze 100! Šikulka! :))))))

Ze zkoušky máme díky naší trenérce Soni Šabacké a také od Libušky Karafiátové i pár fotek.