Výletování
Je třeba využít každé volné chvilky!
Po náročném konci léta a začátku podzimu, kdy veškerý "volný" čas byl věnován výrobě nového přístřešku na zahradu, konečně jsme dosáhli cíle a bouda stojí a září novotou. Tím skončilo katastrofální utahané období a mohli jsme si zas vydechnout a sem tam vyrazit na výlet. Nikdo nemusí pochybovat o tom, že největší radost jsme tím způsobili Ajce, která už se na zahradě evidentně nudí a hlavně, je jí tam chudince věčně zima, když non-stop nelítá kolečka tryskem! :D
Fotky - stavba zahradního přístřešku.
Koncem října jsme vyjeli za kamarády do Chocně, aby nám předvedli další nádherná místa v okolí Divoké Orlice. Ajka pochopila, že nazrál čas na bezhlavé lítání, tryskem nás míjela v lese, občas si to střihla do řeky, občas tam přitom shodila chudáka jezevčího důchodce Dicka, občas dostala hryzací klackový záchvat a úplně nejčastěji měla vypnuto a nereagovala na jakékoliv okřikování, že si má stáhnout zorničky na normál, přestat terorizovat Dicka a vrážet nám jako mokrá potrhlá skvrna do nohou. Výlet to byl poměrně krátký, jen cca. 15 kilometrů, protože tma už přichází brzy. Kolik naběhala potrhlá Ajuška nikdo neví, ale jisté je, že po dlouhé době spokojeně padla do pelechu jak dlouhá tak široká, vytrčila paciny do vzduchu a šťastně poštěkávala ze sna... My si hojili namožené bránice, protože když většinu výletu prosmějete, zjistíte, že večer už se nejde ani hnout. :) Rozhovory typu "ale tady jedeme nějakým lomem" - "ano, jedeme lomem" - "ale tady jsme žádným lomem nikdy nejeli" - "ale ano tady vždycky jezdíme lomem" - "to bych si přece musel pamatovat, že jsem kdy jel nějakým lomem" a jiné smrtící záseky a komentáře probíhaly od samého rána až do tmy. :)
Nádherným prosluněným teplým dnem výletu jsme se naladili na další povedené podzimní výlety a naplánovali jsme vychajdu za Brnem s pár dalšími strakáči. No, naplánovali jsme to přesně na tři hodiny nekončícího deště a mlhy. Díky strakaté společnosti Ajka kupodivu déšť neřešila, nadšeně si užívala společného lítání a zaplavat si nestihla jen díky tomu, že jsme šli na kopci a vyhnuli se tak potoku i řece. I přes nevlídné počasí to byla fakt skvělá vycházka a oblečení a psa jsme sušili ještě v noci. :)
Nazrál čas i na tradiční podzimní víkend na Smraďavce. Výlety barevnými bučinami Buchlovských kopců jsou perfektní i v pozdním podzimu, kdy většina listí je již na zemi, člověk (i pes) načerpá spoustu energie a parádně si odpočine od šedi města. V noci už šla teplota pomalu k nule, vyhřát chajdičku po prvním dni nebylo možné, tak Ajka spala v apartním pruhovaném svetříku a byla navýsost spokojená. Výlety si užívala, no jako strakáč, rotovala kolem, pořád nějakam spěchala a nechápala, jak se můžeme plížit tak pomalu (tj. proč neběžíme). Když se k nám přidali i kamarádi se psími společníky, Ajka byla doslova na vrcholu blaha. Ne tak psíci, kteří s námi výletovali, bohužel bylo dříve nebo později nutné Ajku vyseparovat dopředu před skupinu, protože ona si prostě přestat hrát nedokáže a vysvětlujte to psovi, který jí má už doslova plné zuby a evidentně přemýšlí nad tím, jak ji urychleně zlikvidovat a zastavit tak její řádění. :) Jak známo strakáči si vystačí i sami, Ajka pak rotovala před naší skupinou, tahala klacky, tryskem probíhala listí a všelijak jinak se snažila vybít své nepřeberné zásoby energie. O neustálých provokacíh směrem k ostatním psům asi netřeba se zmiňovat... :o)
Na návštěvě u našich kamarádů v Bobravě jen kousínek za Brnem se Ajka předvedla v celé parádě. Byť s sebou neměla žádného psa a předchozí dva dny strávila na cvičáku kousáním a poslušností, vypadalo to, že byla nejmíň týden zavřená někde v kotci a nutně se potřebuje proběhnout. Tryskopsí rychlostí rotovala mezi stromy, snažila se nás jednoho po druhém vyprovokovat k honičce, i přes asi 8°C skočila do Bobravy a důkladně se promáčela, načež se v polích obalila bahnem tak kvalitním, že je bude asi nutné z pacek ostrouhat škrabkou na brambory. Když už její řádění bylo mimo kontrolu, tedy když Ajce zorničky zcela vyplnily oči a ona lítala v čím dál větším trysku v čím dál větších vzdálenostech, byla proti své vůli chvíli vedena na dlouhé šňůře, aby se uklidnila a přestala se chovat jako maniakální tryskopes. Po opětovném vypuštění došlo k návratu maniakálního tryskopsa, nicméně pánečci své snahy v polích vzdali, byl dobrý přehled o pohybu psa i jakýchkoliv jiných výletníků či zvířátek, tak si Ajka dorotovala to svoje, zhltla večeři a byla s návštěvou úplně spokojená. Jen prý bychom si měli občas půjčit Alenku a Elenku, protože děti pískají, běhají a vůbec je s nimi mnohem lepší zábava než s nudnými dospěláky... :)