Vánoce, Vánoce přicházejí

20.12.2011 23:15

Co nám přináší předvánoční čas.

 

Vánoce jsou pomalu za dveřmi a to jako každý rok znamená v práci totální zavalení objednávkami a doplňováním zboží, doma po večerech pečení cukroví a pro Ajku, jak se ukázalo, to znamená notně otravné a nudné období. Není to tak dlouho, co jsem si pochvalovala, že už třeba začíná dostávat rozum, když uplynuly snad čtyři dny, aniž by se chovala jakoby nerozuměla ani jedinému povelu. Ajka asi proto anebo z čiré nudy a otravy nasadila zlobivou laťku výš než obvykle, a dává mi pěkně zabrat. Přestože se snažím její denní režim neomezovat i za tu cenu, že naši dlouhou odpolední popracovní vycházku vykonáváme v totální tmě a nohy už za sebou sotva vleču, Ajka má asi jinou představu o zábavě a proto vylepšila svůj selektivní hluch i na selektivní slepotu. Když uvidí někde kolem pejska, nejen, že náhle zcela ohluchne, ale poslední dobou se pro ni stanu tak neviditelná, že ani není možné se na mě podívat, natož se pokusit o něco jako je oční kontakt!!! Minulý pátek a sobotu si zase pro změnu udělala kňourací dny, a kdykoliv musela být chvilku v klidu, zahájila kňourací protest. Takže naše dvouhodinová stopovací lekce na cvičáku byla doprovázená mou marnou snahou jakkoliv upoutat pozornost kňourajícího psa, aby se v okamžicích teorie nenudil a nerušil výklad. Bohužel, Ajka se rozhodla, že přestože je už den hladem, žádná krmě, pamlsky ani masíčko ji nezajímají, hračky, a to dokonce i pískací, pozbyly jakékoliv přitažlivosti, a panička se mohla uzoufat! Ajka ztichla pouze v okamžicích, kdy se po ní chtěla nějaká opravdu zajímavá práce anebo když směla lítat se psama po cvičáku (její pokus zabít se o hranu skály asi ani nebudu rozvádět, odnesl to jen pohmožděný sval a na Ajce to nenechalo žádné následky ve smyslu, že by si třeba mohla začít dávat pozor kudy běží...). Bourání prasete na Lesné Ajka přestála kupodivu v pohodě (když pominu to její v tu chvíli už oblíbené kňourání) a dokonce nedošlo ani k žádnému neočekávanému zmizení masa v blízkém dosahu psa. :-) Není třeba pochybovat o tom, že ta nabídnutá trošička voňavého čerstvého masa byla z granulí odpreparována, zatímco pečlivě očištěné granule byly rozloženy všude kolem misky.

Ajka se podívala i na trhy, dřevěného koně už se ani nebojí, kolotoče se jí líbily, a hlavně žila pořád v pocitu, že přece musíme všechny ty lidi kolem přivítat! Mám z těch dvou výletů přes centrum ruce vytahané jako popelář! Ale aspoň nedošlo k žádnému nečekanému ulízání kolemjdoucích k smrti.:-) Potkali jsme se s paní, která se nás hned ptala, odkud že Ajku máme, že má taky doma strakáče. Chvilku jsme si povídali, pak Radovan jen tak mezi řečí zmínil, že je Ajka příšerně hyperaktivní, načež se paní začala smát, že si taky pořídila strakáče jako přizpůsobivého pohodového psa a pak se nestačila divit. :-) Ale že už je mu sedm a že už teď není nutné ho venčit na kole, že už snese i jen normální vycházku. :-D Hezky jsme si popovídali. Při druhé procházce městem jsme zase u šaliny na České potkali krásného mladého strakáče, který nejenže se svým pánečkem na druhém konci vodítka necloumal a choval se velmi slušně, ale ani neměl snahu se se všemi okolo seznamovat nebo se vrhat radostně na Ajku, tak jak se ona snažila vrhnout na něj, ač jí to vodítko neumožňovalo. Neuvěřitelné, jak jsou ti psi opravdu každý jiný nejen vzhledem, ale i povahou. :-)

Novinkou pro Ajku je to, že už je občas opravdu zima - ale jen občas, počasí je pořád tak nějak aprílové. Když vyjdeme ráno ven a všude na trávě a listí je křupavá jinovatka, Ajka je ve svém živlu a šustí ostošest. Přestože je počasí vcelku teplé, už několikrát napadla aspoň troška sněhu a to byla Ajka ještě nadšenější a ještě praštěněji lítala jak žižlavá čára, ani ji nešlo zaostřit. Nevím proč, ale v takových okamžicích vyvolává strach v obličejích kolemjdoucích, maminky schovávají své děti, důchodci pevně svírají hůlky a všichni ostatní toho šíleného psa obezřetně sledují, přestože je na vodítku a drží se pouze na trávníku bez toho, že by kohokoliv mohl ohrozit. Asi už jsem přecejen na toho našeho poděsa natolik zvyklá, že mi to splašené lítání přijde úplně normální, a nechápu, proč jsou z toho všichni tak vedle! ;-) Podařilo se nám už i potkat led na našem oblíbeném malém potůčku s vodopádem, tak jsem hned Ajku poslala si led prozkoumat, protože bylo jasné, že dál od břehu praská. Lepší nechat našeho tajtrlíka několikrát namočit tlapky, než aby nám jednoho zimního dne zahučela pod led do Svratky. Ehm, povíme si, jestli tato výuka bude mít nějaký efekt nebo bude Ajka vůči zkušenostem s praskajícím ledem imunní, tak jako k mnoha jiným... :-) Každopádně ji led moc zajímal a sníh okolo ještě víc. A nemohla pochopit, co to pod tím ledem běhá za bublinky...

Ještě bych možná mohla zmínit nový název plemene, který jsme vymysleli s Radovanem při procházení vánočních trhů, a to ČŠPSP - Český šíleně přátelský strakatý pes. Nová aktuální Ajčina osobní přezdívka je "stlačená pružinka". Tak teď o ní často mluvíme. Díky naší důslednosti se totiž Ajka už umí fantasticky chovat na návštěvě - kde má místo, tam zůstane, nelítá po místnosti a neotravuje, nežebrá, neštěká, prostě je úplně úžasná - to je fáze stlačení pružinky. Pak když odejdeme ven, pružinka vystřelí a Ajka řádí jak černá ruka! :-)

Nové předvánoční fotky.