Roční narozeniny

28.03.2012 22:51

Opravdu už je jí rok!

 

Je to k neuvěření. Ten strakatý tajtrlík má už vážně rok. Po vzoru pejska s kočičkou, nachystali jsme jí dort. Jen takovou legrácku - uvařila jsem vepřové srdce s rýží a se želatinou, aby to hezky drželo. Pak se směska nalila do formy a tradá, psí dort hotov! Ajka rýži i vařené maso miluje, tak ať si holka smlsne. No a když jsme jí dortík v neděli ráno předávali, začali jsme si z toho dělat legraci ještě víc a na dort jsme jí zapíchli a zapálili svíčku. Vůbec ji nezajímala, snažila se olízat co nejvíc dortu, kdybychom si to náhodou rozmysleli. :-) Dortík postupně přidáváme do krmné dávky a věřte nebo ne, rýže je první, co z misky zmizí. Ajka prostě na rýži doslova ujíždí!

Protože se mi kvůli různým povinnostem poslední dobou nedaří vymýšlet po práci rozumně dlouhé vycházky, aby se pejska taky trochu vylítala, v pátek odpoledne jsem naplánovala cca. desetikilometrový výlet. Z práce jsme dojely do Útěchova a šly nádhernou cestu k Soběšicím, po jejich západním okraji (přes fotbalové hřiště se zastávkou na kofolu) jsme civilizaci obkroužily a pokračovat jsme měly kolem rybníčků pod Lesnou. Tam, přestože je všude sucho až se od tlapiček práší, jako obvykle potůček podmáčel cestu a zatímco Ajka si užívala lítání blatem, já poskakovala z jednoho okraje cesty na druhý. Najednou koukám, někdo tady zahodil mobil. Vážně, v černém blatě ležel rozbitý mobil, přední strana koukala nahoru a kousek od ní zadní část přístroje. Takhle ničit přírodu a zahazovat mobily po lese, hned jsem se začala rozčilovat a že mobil vezmu do ekodvora. Jak jsem se ale podivila, když jsem při sklonění k mobilu zjistila, že jde o dva plně funkční a zapnuté přístroje. :-D Tak mi došlo, že některý jiný pejskař musel mobily pozbýt při poskakování přes bahno... Hned jsem v jednom z mobilů hledala v telefonním seznamu nějaké rodinné příslušníky, na jméno "bratr" jsem se nedovolala, ale "mamka" hovor přijala. Následoval vtipný rozhovor, při kterém jsem se paní snažila vysvětlit, že jsem telefon našla v lese a nevím kam a komu ho vrátit. Paní buď špatně vidí na display nebo nemá číslo svého potomka v telefonu uložené, vůbec netušila, jaké číslo jí volá a tím pádem nechápala, proč jí vykládám, že jsem někde v lese našla mobil... :-D Asi na ten rozhovor vzpomíná se stejným úsměvem na tváři, jako já. No ale zadařilo se a přes manžela její dcery se jí podařilo dceru informovat, následně mi její dcera zavolala a domluvila si se mnou scuka u Zaječí studánky, že si své mobily převezme. Jak mi potom popsala, měla mikinu s kapsou "klokankou" a zrovna tam na tom bahně na cestě při venčení svých psů zakopla, hodila přemet a přitom nebo při sbírání se ze země jí musely mobily z kapsy vypadnout. Alespoň je nemusela hledat.

Kromě toho jsme měly s Ajkou ještě jeden zajímavý zážitek, byla jsem skutečně překvapená z toho, kolik hadů jsme venku potkaly. Úsek mezi Útěchovem a Soběšicemi, kde jsou písčité a osluněné úseky, nám připravil asi tak osm setkání s hady, přičemž většina se rychle odplazila dřív, než jsme si pořádně všimly, cože to tam leze, akorát jeden chudák slepýšek byl v lese ve stínu, a tím pádem dost zchladlý a málo pohyblivý. Já bych si ho nevšimla, ale najednou jsem viděla, že Ajka na něco upřeně čučí a vystavuje (čumák nasměrovaný k místu, kde je zajímavé zvíře a jedna přední je zvednutá a pokrčená), tak jsem hned vystřelila k ní, abych zkontrolovala co našla a vysvětlila jí, jak se k tomuhle zajímavému zvířátku postavit. No ještěže to byl slepýš, protože Ajka měla od něj čumák asi pět centimetrů daleko a kdyby to byl agresivnější had a byl vyhřátý, mohl by se na ni za její troufalé chování rozzlobit. Ajce jsem vysvětlila, že hadi jsou FUJ a pak už jsem měla oči na stopkách, opravdu jsme hadů potkaly ještě dost, sice jsem většinou moc z těla neviděla, ale vypadalo to na samé slepýše a užovky obojkové. Sluníčko se sice trochu schovávalo za mraky, ale horko nám bylo oběma a neměla jsem s sebou pití, ještěže je to kraj plný studánek, vrhaly jsme se na ně s Ajuškou bok po boku.

Cestu jsme musely kvůli zdržení s mobily zkrátit, dokončení původního plánu vycházky nám vyšlo až ve středeční odpoledne, zase nám krásně svítilo sluníčko a bylo teplo jako v létě (což rozhodně nemůžu tvrdit o ranních teplotách...). Cestou se mi (bohužel) zase potvrdilo, jak je důležité na rušnějších místech Ajku nepouštět z dlouhého vodítka - při cestě přes "psí" louku na Lesné zase Ajka na psy fungovala jako červený hadr na býka. Já prostě nevím, čím to je, ale i pes, který si ostatních psů nevšímá, uvidí Ajku a jde po ní. :-( Potkaly jsme tam zlatého retrívra, který s obrovským nadšením pánečkovi aportoval frisbee. No jen nás uviděl přejít kolem, byly jsme od něj asi tak deset metrů, zapomněl na pánečka i na frisbee a s vrčením valil na Ajku. Ta samozřejmě vzala do zaječích, kdybych ji neměla na šňůře, kdoví, kde by se až zastavila... Už aby pochopila, že nejbezpečnější je schovat se za pánečky! Na psa stačilo huknout a na Ajku se vykašlal a vrátil se k pánečkovi, kterého mezitím málem z křičení vzala mrtvice, ale pokud by naše strakatá utíkala jako zajíc, těžko by kdo psa odvolal... Špatný zážitek ale vyvážila nádherná vycházka kolem rybníčků, Ajka byla vzorná, zase jsme se zastavovaly u studánek, pobavily jsme se ručně psaným nápisem "pozor ďoury" u opravované cesty, pohrály jsme si s australským ovčákem a dokonce Ajku ani nenapadlo se důkladně obalit mazlavým rybničním bahnem. Takže prima vycházka a spokojenost!

Máme poslední dobou zajímavá dětská setkání. Když pominu to, že v MHD kdykoliv se v blízkosti posadí dítě, tráví celou jízdu skláněním pod sedačku za Ajkou, strkáním prstíků do náhubku nebo hlazením Ajky po hlavě, na to je už strakajda vytrénovaná perfektně a chová se skutečně velice slušně (a panička se dme pýchou div nepukne), nějak se nám poslední dobou daří i setkání vypjatějšího charakteru. Třeba jsme šly z práce a ještě na Cejlu (pro nebrňáky, je to dost rušná ulice u centra, kde je hustý provoz aut, šalin i lidí na chodnících, u nás v Brně se téhle městské části říká Bronx) proti nám jde mamina s kočárem a za ní dvě děti, tak deset a dvanáct let. Občas si říkám, jestli jsou horší matky hysterky, které děti strhávají z chodníku, aby se náhodou nepotkaly se psem, nebo matky jako tahle, které vůbec neřeší, co jejich děti dělají. Starší dcera, která hned zaregistrovala naši strakatici jdoucí dle obvyklých zásad těsně kolem zdi domu, zamířila přímo k ní. V pravé ruce držela rohlík, levou ruku prudce napřáhla Ajce k čumáku a vykřikla "haf". Kdyby to byl Ursín, nevím nevím, jak by to dopadlo, takové jednání od podřízených členů lidské smečky si nenechává moc líbit a hned vrčí a zlobí se. A Ajuška? Byla prostě perfektní! Zastavila se, koukala na dítě a vrtěla ocasem (podotýkám, že náhubek neměla, rohlík ji jednoduše nezajímal, to je ale vychovaná pejska, co? Už se zase dmu!). Tak jsem ji pochválila a poslala dál a prostě jsme holčičku obešly. No ale také se nám stalo, bylo to na louce na Lesné, kousek od hlavní silnice, že jsme potkaly "venčeného" malého chlapečka. Patřil k němu starší pár, asi dědeček a babička, kteří se vesele bavili na lavičce a na kluka vůbec nedávali pozor, co na tom, že je dost daleko od nich a jezdí tady auta... Kluk byl zřejmě vyvenčený zatím málo, protože lítal jako střela. Jedním okem jsem sledovala Ajku, aby ji nenapadlo se k němu přidat, ale ta na něj jen tak koukla a šla naší cestou. Klučina ale najednou vystřelil a plnou rychlostí běžel z boku přímo na Ajku a z plna hrdla řval. Vůbec se nedivím, že se Ajka hrozně vyděsila a vystřelila tryskoletem vpřed. Kdyby byla navolno, vlítla během vteřiny do silnice. Zařvala jsem "nech toho" (směřováno na oba účastníky tryskoběhu), Ajka i kluk přibrzdili a důchodci si všimli, že jejich vnuk podniká jakési asi ne úplně vhodné aktivity. Nu, co dodat. Hlavně, že to dobře dopadlo. :-)

 

Komentáře

Dort

Datum: 31.03.2012 | Vložil: Kuba

Já chci taky dort!

Re: Dort

Datum: 31.03.2012 | Vložil: Terkakoub

Však jsi taky dostal, krásně nazdobený a slaďoučký! A ve stejný den jako Ajuška! :-)

Přidat nový příspěvek