Prosincové šílenství
Jako každý rok...
Za poslední měsíc jsem dospěla k pevnému přesvědčení - Ajuška má svatozář. Sice poněkud strakatou, ale má. Každoroční prosincové předvánoční šílenství zákazníků již tradičně vedlo k tomu, že panička ve všední dny trávila deset jednáct hodin v práci, byla vyšťavená "domrtva" a Ajce nezbylo nic jiného, než pracovní dobu strávit zavřená ve své boudičce a oddaně čekat, zda bude vůbec nějaká "padla". Vzhledem k tomu, že do práce a z práce jsme s Ajkou chodily vždy za úplné tmy, ve všední dny stály vycházky za, no, za moc ne. Klopýtat potmě v lese se mi nechtělo, tak jsme chodily vycházky spíše kratší, proložené čas od času cestou domů pěšky přes město (šest sedm kiláků to dá), nebo jsme se socializovaly na brněnských Vánočních trzích. Dokonce postupem času odpadaly i naše rituály jako cvičení poslušnosti před krmením dravé strakaté zvěře, což vedlo k velkému údivu na straně strakaté, ale když není síla ani chuť, nemá cenu cokoliv se psem cvičit...
Jediné, co si Ajka mohla užít, a také si to užívala, byly lekce poslušnosti a kousání, a jako bonus výlety s dalšími strakáči. Hned na začátku prosince se nám zadařilo po dlooooooouhé době vyrazit na Pálavu, a protože Radovan byl na celý víkend pryč a mně se samotné na výlet nechtělo, domluvily jsme si s Ajkou partu strakáčů na společné řádění. Nečekaně oproti původní předpovědi se nám vydařilo počasí, napadla trocha sněhu, i sluníčko často vykouklo a přestože fičel pořádný vítr, nikoho nás to neodneslo. Strakáči se ani na vteřinu nezastavili v lítání a řádění, takže po dlouhé době byl náš pes dokonale mrtvý, a to tak, že dokonce ani necoural po bytě a nenosil si hračky. :o)
Náhodou se nám podařilo také malé setkání se strakatým Ronem a Orinkem v parku v Husovicích, nicméně psí radost z tohoto setkání poněkud zatemňovalo zoufalství pánečků ze všudypřítomných nesbíraných psích exkrementů, které se záhy ukázaly být důkladně přilepené nejen na botách a tlapkách všech zúčastněných, ale díky Orinově zálibě ve válení se posléze smradlavé mazlaniny přesunuly na kožichy zbývajících psů, na kalhoty všech zúčastněných a také na všekeré psí vybavení. No, hlavně, že se strakáči vyblbli... :D
Poslední předvánoční strakatou akcí, kterou jsme rychlým přesunem z práce přímo na místo setkání stihli kupodivu včas, bylo setkání strakáčů na Vánočních trzích v Brně, které se až překvapivě povedlo a bylo hrozně fajn. Společenské poplkání a taktéž fotografické dokumentování bylo zakončeno společným lítáním strakáčů kolem Špilberku, což bylo dokonalým završením hezkého včera.
Fotky ze setkání v Brně na náměstí Svobody.
Fotky z výletu na Holednou s akití slečnou Airi.
Moji rodiče si pořídili štěně - fenečku kernteriéra, takže se k nim Ajka na návštěvy těší ještě dvakrát víc, než doteď. Malá Gina nezapře teriéra a je skvělým parťákem pro strakáčí hru - je akční a nerozbitná. Pevná konstituce, skvělá povaha a hravost štěněte ji předurčily jako perfektní parťačku k naší Ajce. Na Štědrý den tedy bylo nutné jako ochranu před přílišným vyčerpáním malou Ginu na nějakou dobu zavírat do boudičky, aby si "nuceně" odpočinula. Kupodivu i Ajka odpočinek uvítala, že by nám holka už stárla? :o) Zatímco zezačátku jsme Ajku ve hře krotili, aby malé Gině neublížila, záhy se ukázalo, že Gina si troufá víc a víc a také že je opravdu nerozbitná, takže nakonec jsme naopak nechali Ajce volné pole působnosti, aby teriéří štěndu vychovávala - malá zatím netuší, kde jsou ve hře její hranice a kdy už svými jehličkovými zoubky stiskne moc a přestřelí. Dospěli jsme tedy k dalšímu milníku v poznávání strakáče a vyhledávání způsobů, jak ho aspoň na chvíli utahat - máloco unaví strakáče tak, jako když celý den vychovává rozjívené štěně! :D
Fotky ze seznamování Ajky a Giny.