Nečekaný přerod

Může se to stát každému!

To si tak člověk vlastnící psa žije pokojným životem a užívá si radostí se svým psím parťákem. Pak ale jednoho dne zjistí, že k nejlepším společně stráveným chvílím se psem patří chvíle věnované výcviku...a tam někde se to stane. Přerod! Pejskomil či pejskař se tak nějak nenápadně začne transformovat. Že se pomalu ale jistě stává nadšeným bláznem, téměř závislákem na výcviku svého psa pochopí až v okamžiku, kdy se přistihne při provádění věcí naprosto nesmyslných!

Jezdili jste někdy na vandry? Pokud ano, nemusím jistě vysvětlovat, že je třeba zvážit skutečně každou drobnost skládanou do krosny, protřídit trička, ponožky a spodní prádlo na nejnižší možné množství, protože hlavní náplní batohu musí být věci nutné pro přežití a každé deka se pěkně pronese. Platí to nejen na vandry, ale i na přesuny na místo určení, pokud člověka čeká několik kilometrů pěšky. A teď jsme u toho, proč vlastně řeším nějakou krosnu a její váhu. Právě v okamžiku balení věcí na víkend na Smraďavce jsem totiž náhle pochopila, že už pro mě není návratu! Přistihla jsem se v situaci, kdy jsem z krosny vyndala pár ponožek, ubrala jídla a rozhodla se, že šití tentokrát snad potřeba nebude, že se prostě žádná důležitá součást vybavení nesmí roztrhnout, a na uvolněné místo jsem nabalila zásobu pamlsků pro psa, klikr a aportovací činku. Kdybych to nezažila, tak tomu vážně neuvěřím! :D

Když jsem si to uvědomila, najednou jsem shledala, že průvodních příznaků už bylo mnohem víc dříve, jen jsem jim nevěnovala patřičnou pozornost. Tak například, první co uvidíte po vstupu do našeho bytu, je doma šitý kapsář na psí věci. A že není malý. A v jednotlivých kapsách jsou různé potřeby rozdělené podle druhu psí aktivity - v jiné kapse jsou věci na poslušnost, v jiné na obrany, v další má Ajka potřeby na tahání atd. Někdo má doma věšáky na kabáty, my máme psí kapsář... Nedokážu si vybavit, co jsem měla před pár dny na sobě ani jestli se to k sobě vůbec hodilo, ale zato si přesně vybavím, kdy na které lekci na cvičáku jsme se s kým potkali a jak nám to ne/šlo. Vůbec netuším, kdo mě tuhle zdravil na ulici, nemohla jsem se totiž podívat, protože mi Ajka právě zčistajasna jen tak sama nabídla oční kontakt a já jsem přece hned musela projevit patřičné nadšení a vehementně ji odměnit! Jestli věříte myšlence, že hezké a udržované boty svědčí o kvalitě člověka, tak se nedívejte na mé jarně-podzimní sešmatlané a zabahněné boty s několika nepřehlédnutelnými dírami, ve kterých se nestydím chodit ani do práce ani do města, mně jde přece v prvé řadě o vhodné obutí na cvičák! 8) Takže je to jasné! Odteď mě všichni "nepsí" kamarádi a známí budou mít definitivně za naprostého trotla! Jojo, však víme, zvíře se podobá svému pánu a naopak, že? :o)