Kočka obranářka

28.12.2011 10:10

Co umí naše Čita.

 

Vánoce jsme si užili my i naše zvířátka. Na Štědrý den jsme byli na Lesné a vycházkovali jsme v okolí Čertovy rokle, přičemž jsme objevili několik nových dětských hřišť, která za vlhkého mlžného zimního dne byla prázdná a přímo ideální pro řádění se psem! :-) Na fotbalovém hřišti s umělou trávou a zbytky sněhu jsme se - s Ajkou puštěnou navolno a rotující až sníh odletoval - vyřádili přímo královsky, střídavě jsme se s ní honili a schovávali jeden za druhého, klouzalo nám to všem a byla to děsná psina. Na dalších dvou hřištích jsme objevili skvělé dětské prolézačky a umělé lezecké stěničky, takže si Ajka mohla vyzkoušet různé překážky, šplh po umělé skalce, proskakování prapodivnými tvary a hru "na motanou mezi sloupky a lany". :-) Ajuška z toho byla tak nadšená, že večer chvíli opravdu tvrdě spala! :-) Dokonce se unavila natolik, že při rozbalování dárečků neměla dost energie na to, aby pobíhala mezi námi a kontrolovala, kdo co zajímavého má. Když došlo na dárek pro Čitušku, což byla mikročipová myš (malá myška, která při pohybu píská), měla Ajka co dělat, aby jí dárek neukradla. Ale udržela se. Zato když se vybalily Ajčiny batůžky, aby mohla na jaře začít trénovat nosit prázdné, Ajka poněkud zesmutněla, pak zalezla za křesla a trucovitě usnula. :-D Asi zapomněla, že spoustu hraček dostala už doma... ;-) Nejzajímavější situace nastala, když mamka vypískla radostí nad dárkem, který už nečekala, Ajka vyskočila a běžela se podívat, a dokonce z vedlejšího pokoje přiběhla Čita, ale JAK přiběhla!! Už delší dobu z ní máme dojem, že v bytě na Lesné funguje jako hlídač proti cizím zvířatům, kdykoliv přijde jiné zvíře (třeba Ajka), Čita se urazí a nemluví s nikým, někam zaleze a trucuje. No a v okamžiku, kdy uslyšela mamku vykřiknout, probudila se v ní kočičí rotweileří povaha, a po vběhnutí do pokoje okamžitě vyhodnotila situaci tak, že mamka byla určitě napadnuta tím otřesným strakatým psem, a že je potřeba psa potrestat. Ve všech nás byla takhle malá dušička, když Čita - vztekle prskající koule chlupů a drápů - šla rozvážně přímo proti Ajce, kterou jsem se zároveň snažila vytáhnout za obojek zpod stolu a dostat ji tak na oči, abychom mohli obě zvířata oddělit. Ajka byla Čitou tak fascinovaná, že na ni akorát zírala a o nějakém pohybu nemohlo být ani řeči, takže jsme všichni s hrůzou zírali na to, jak tahle obranářská kočičí akce dopadne. Nakonec jsem celou Ajku dokázala zpod stolu vyvléct, mamka odlovila kočku a uchlácholila ji, takže k žádnému psokočičímu boji nedošlo. Ale musíme do budoucna dávat pozor, abychom Čitě zase nezavdali příležitost myslet si, že je třeba některého člena domácnosti bránit před tím strakatým psem. :-) Kdo by to byl do ní řekl, že je to taková obranářská kočička...

"Druhý Štědrý den" v Hradišti Ajka prodřímala, byla tak ucaprtaná, že spala i ve vlaku a byla ráda, že se po ní nic extra nechce. Potahala si venku klacíky a to jí ke štěstí stačilo. "Třetí Štědrý den" ve Vlaštovčím hnízdě jsme završili odpolední vycházkou i s Ursínkem. Ajuška s ním na výletě nebyla už dlouho, protože ho cestou většinou tak zlobí, že z vycházky Ursínek nic moc nemá. Proto s ním chodívá Radovan sám a společně vyrážíme ne na běžné hodinové venčení, ale vždy jen na delší výlet. Ajka rázem pochopila, kam jdeme, a celou cestu k Urskovi táhla jako Český strakatý saňový pes. :-) Když ho konečně uviděla, radostí počurala půlku chodníku, Ursínkovi lezla po hlavě a ňafala mu do ouška, chudák se nemohl ani přivítat se mnou, protože ho Ajuška nechtěla pustit! Vycházku jsme vymysleli přes Údolí oddechu do obory na Holedné, po žluté k jezírku a pak zkratkou na zelenou a kolem malé ZOO do Jundrova. Nenapadlo nás, že Údolí oddechu bude TAK plné lidí. Bylo to hrozné procesí. Ani vlhko a bahno je neodradilo, bylo skoro deset stupňů, a všichni se zřejmě vydali na výlet zrovna sem. Vyhýbáním lidem, psům a autům jsme se neustále obalovali bahnem, psíci střídavě bahnem louky a potoka, no a když jsme si ještě pocvičili "agility" na pokácených stromech, už jsme byli všichni jak jeden bahňák. Ajka byla z překážkových úkolů tak nadšená, že po vstupu do Holedné stihla ještě vybagrovat nánosy rybničního bahna v místním potůčku Vrbovci, čemuž jsem bohužel nedokázala zabránit, protože jsem byla zlomená záchvatem smíchu a měla jsem co dělat, abych se smíchy neválela v bahně taky... :-) U jezírek jsme si s Ajkou ještě zvládly udělat jeden pachový čtverec a pak už jsme za pomalého smrákání všichni pokračovali skrz kopec k malé ZOO. Tam teda byli vidět v podstatě jen ptáci - mufloni a divočáci byli schovaní někde dál, ale všechny možné slepice, perličky, husy a kachny všech typů a velikostí byly hned za plotem nebo už nachystané k nocování na stromech, tak jsme s pejsky trénovali ignoraci ptáčků. :-) Byl to prima výlet, podařilo se nám zničit na chvíli Ajku, ale bohužel toto ničení působí oboustranně a Ajka nebyla jediná, kdo večer u televize usnul... ;-) Celou cestu řádila jako splašená, lítala listím a pobíhala sem tam, takže jsem z jejího sledování a hlídání co bere do tlamky byla tak zmrtvená, že jsem po večeři vytuhla taky. :-D No a hned další den jsme měli lekci na cvičáku, Ajuška byla dostatečně hladová, takže byla ochotná pro pamlsek udělat cokoliv a dokonce dokázala udržovat oční kontakt (což je poslední dobou jinak opravdu VELKÝ problém) a také nebyl problém se těsně míjet s dalšími psy při chůzi u nohy, protože vůně vařených masíček se pro ni v tu chvíli stala důležitější než pejsci okolo. Zááááááááááázrak!:-) Ajuška dostala spoustu pochval! :-)

A jak po tom všem Ajka vypadala?

Další nové fotky.