Jako v ráji
jsme se měli v Českém ráji.
Sice jsme to brali oklikou přes Babí lom, ale tím se přece nenecháme rozházet! Kamarádi si naplánovali svatbu u Babího lomu za Brnem akorát na začátek naší již zjara termínově naplánované dovolené, ale i tak jsme vše zdárně propojili. Počasí se tvářilo letně, teprve po příjezdu do Českého ráje vypukl podzim. Ochlazení, deště, lijáky a mezi nimi náhlá vyčištění oblohy a hřejivé sluníčko. Díky zázemí zapůjčené chaloupky jsme většinu největších lijáků přestáli v noci a ráno pod střechou a naše výletování nebylo nijak tragicky promáčeno. Jedno odpoledne se nám podařilo spáchat společnou vycházku s dalšími strakáči, vyšla ovšem na totální průtrž mračen a neskutečně zuřivý liják, což ovšem Ajce nezabránilo si v průběhu výletu asi třikrát zaplavat v Jizeře... Když jsme se pak schovali pod střechu klubovny turnovského cvičáku, kompletně zráchaná Ajka jako obvykle do deseti minut začala vibrovat zimou a zachránilo ji až obětování mojí mikiny.
Ona slečna strakatá vůbec nějak neuvažuje nad nerozumností koupání v chladnějším počasí. Když jsme naplánovali cca. dvouhodinové splutí úseku Jizery mezi Malou Skálou a Dolánkami v Turnově, Ajka si pro jistotu zaplavala už cestou na vlak. Po necelých dvaceti minutách v lodi se pak náhle odhodlala, že už to zimou nevydrží, a nedbaje bezpečnostních zásad, během vteřiny mi vyšplhala na klín a pokusila se mi usadit za krkem. Když jí jízda na mé hlavě byla zakázána, smířila se s klínem, kompletně mi promočila suché oblečení a když už se sama téměř usušila, rozhodla se usadit na bagáži. Neměli jsme ale obvyklou hromadu věcí na pětidenní putování a tím pádem byl v lodi pouze barel s oblečením a botami na převleční... Ajčino riskantní balancování na plastovém barelu bylo rázně utnuto a Ajka alespoň smutně pokládala hlavu na barel, že jako "tam bych si strašně ráda lehla, tam je určitě tepleji než tady dole..." :o)
Ajka se taktéž projevila jako lehce schizofrenní povaha, protože zatímco na chaloupce vždycky odpadla a tvářila se, že už nikdy nebude chodit, jakmile se vyrazilo (kamkoliv), vystřelila a lítala jako smyslů zbavená nejméně prvních pár kilometrů. Nutno přiznat, že na konci dvacetikilometrového výletu už dokázala běhat jen jako normální pes. 8)
Fotky:
Výlety do Klokočských skal a přes Turnov do Malého Rohozce
Vycházka se strakáči a splouvání Jizery
Skalák - Kozlov, Kopicův statek a Hlavatice