Jak pravé línání poprvé na stračenu přišlo

A o strakaté inteligenci.

Posledních několik víkendů jsme věnovali prořezávkám stromů. Většinou vyrážíme tak na hodinu nebo na dvě, ale když jsme byli na zahradě kamarádů, nakonec jsme tam strávili celé odpoledne a úspěšně vymrzali pět hodin. Naše pesa sice měla na sobě dvě vesty a intenzivně se prohřívala neustálým honěním s ostatními psy, po třech hodinách už ale začínala být zmrzlá, hladová a unavená. Nebylo kam se schovat do tepla, musela holt vydržet. Domů se sotva doploužila, zhltla večeři a padla do pelechu. Byla tak strašně studená, že jsme měli strach, aby zas nedostala zánět průdušek nebo močáku, takže dostala znásobenou dávku vitamínu C, jitrocelový sirup a intenzivně jsme ji přikrývali dekou, aby se konečně prohřála. Ustála to naštěstí ve zdraví, ale dohra nakonec přišla!

Tři dny nato jsme se vrátili večer domů a já přemýšlela při pohledu na strakatou, že má nějak divně slehlé chlupy na zadku. S nikým si zrovna nehrála, že by je měla "užužlané", tak jsem na ten divný smotek srsti sáhla...a zůstal mi v ruce. Můj výraz by asi stál za fotku, protože tenhle způsob vylínávání hrstí chlupů známe dobře u Ursína, ale u Ajky jsme jej nikdy nezažili. Nevěřícně jsem sáhla do srsti znova...a znova smotek podsady v ruce. Stále ještě nevěřícně jsem vzala gumové hřbílko na koně a začla Ajce vydrbávat srst. To nebylo pršení chlupů, ale kompletní odhození podsady. Ajku ty padající chlupy musely strašně lechtat, protože při vydrbávání hřbílkem se nastavovala a kroutila jak žížala. Na závěr jsem ji ještě projela Furminátorem a pak už to vypadalo, že je pes konečně zbaven volných chlupů. Většina podsady byla naráz pryč a Ajka vypadala "nahá" a tak nějak hubená. Smysl tohoto vylínání jsem ale nepochopila: když tak hrozně vymrzla, neměla by naopak podsadu nasrstit namísto jejího odhození? :D

Když jsem se tuhle snažila z vyvařeného kusu jehněčí páteře obrat zbytky masa, abych měla pro Ajku odměny na cvičák, po chvíli jsem obírání vzdala, protože už se pro zbytky masa ani malým nožem dostat nedalo. Páteř tedy dostala Ajka na svůj igelitový "ubrus" v předsíni a nadšeně ohlodávala maso, chrupavky a morek. Dělala to ale s takovým zaujetím, že vždy po chvilce dokoulela okusovanou páteř až k rohožce s botami. V tu chvíli jsem přišla, vzala jí okusovanou páteř a vrátila ji na její igelit. Takhle to šlo asi třikrát a Ajka se vždycky vyděšeně vrhla na okusování zbytků masa, abych jí náhodou tu dobrotu zase nevzala. A ukázalo se, že když chce, tak jí to pálí k neuvěření. Vzápětí jsem ji totiž viděla, jak páteř dokoulenou zase až na rohožku sama vzala do huby a zacouvala s ní zpátky na igelit. Takhle chytrá umí být, když má strach, že by mohla přijít o takovou úžasnou dobrotu. :o)

Máme za sebou řadu různých společenských a psích akcí: předvánoční strakatění s akitami a se strakáči, parádní silvestrovský výlet, lítání při prořezávce stromů a další fotoalba.