Horko, horko

Pohádka o tom, jak Ajuška v posteli spala.

Když přijdou vícedenní letní horka, z našeho Vlaštovčího hnízda v osmém patře pod střechou (a pochopitelně široko daleko bez jakéhokoliv zastínění) se pomalu ale jistě stává horkovzdušná pícka. Zatímco my pomalu odpadáme, chodíme doma nazí a přemýšlíme, jak zesílit průvan, pes si ještě zaleze pod pelech, aby mu náhodou nebyla zima. Jen občas má Ajka pocit, že už je zahřátá na únosnou míru, a jde se na chvilku ochladit do předsíně na lino, které se dá ještě sympaticky pocintat vodou kanoucí z pysků po napití. 

Ty tropy, co byly cca. před dvěma týdny, to už bylo ale i na naši pesu moc. Čtyři dny byla Ajka v pohodě, horko snášela mnohem lépe než my a spokojeně se rochnila pod pelechem. Pátý den už ale tropy byly příliš vysoké, byt příliš nevyvětratelný a chodníky exkluzivně rozpálené, takže už odpadala i Ajka. Kde mohla, zalehla, jazyčisko jí plandalo až na zem a zaplavala si v každé vodě, ke které jsme se dostali. Nicméně při pobytu na zahradě se striktně držela co nejdále ode mě, protože se děsila, že bych ji náhodou mohla vodou kropit! To jako pozor přátelé, koupat se a cáchat ze své vůle, to ano, ale namáčení proti její psí vůli, to ne, to Ajka nesnese. Její namáčení na zahradě v největším parnu vypadá asi tak, že v jedné ruce držím konev/hadici, ve druhé ruce obojek, a mezi tím vším se zmítá úplně zuřivý strakatý flek.

Dobře nám bylo akorát v práci. Nádnerný chládek, který tam panuje i při největším horku, je úplný balzám. Cihlový dům se silnými zdmi, přízemí, všude kachličky, prostě taková malá lednička. Člověk i pes doslova pookřeje. Pak ale při odchodu přijde PUMA - zásah horkým vzduchem, a o podmínkách v našem bytě alias Vlaštovčím hnízdě už ani nemluvím...

Když už horka přesáhla snesitelnou hranici, Ajka začala mít problém - nevěděla, kam si v noci zalézt, aby nezmírala teplem. V chodbě, kde Ajka spává, byl pohyb vzduchu velmi malý a strakatá už nevěděla, jak a kam si lehnout. Když jsem se v noci vzbudila po zaslechnutí divného zvuku, viděla jsem Ajku, jak zvadle vstoupila do ložnice, našla si místo, které se jí zdálo nejchladnější, a odpadla. Ajka má do ložnice a do kuchyně vstup přísně zakázán, přesto...nenecháme přece psa zdechat horkem! Nijak jsem to nekomentovala a nevšímala si jí, jen občas mě probudilo Ajčino popocházení a hledání místa s větším pohybem vzduchu. Ajka si zákaz vstupu zřejmě dobře uvědomovala, protože ráno byla vždy již zpět v chodbě na pelechu, asi aby si náhodou někdo nevšiml, kde spala. :o)

Nejhroznější noc byla šestý den tropů - vzduch se doma nehnul ani o píď, byť byl průvan zajištěn dokořán otevřenými okny ve všech místnostech... Jediné místo, kde bylo cítit závany chladnějšího vzduchu, bylo kupodivu v úrovni postele, takže jsme měli zajištěn poměrně pohodový spánek. Vzbudila mě zase Ajka. Kroužila po pokoji, dýchala, vymýšlela, kam by odpadla a bylo vidět, že jí vůbec není dobře. Když málem rozšlapala prodlužovačku a shodila lampičku, nevydržela jsem, milou Ajku lapla a položila do postele nám do noh. Ajku ovanul závan chladného vzduchu, spokojeně si vzdychla a v téměř nezměněné poloze spala jak mrtvá až do rána. A tak přátelé poprvé v životě spala Ajka v posteli!

Nikdo jistě nepochybuje o tom, že Ajka doufala, že se ze spaní v posteli stane hezký nový zvyk. Zklamu vás, stejně jako Ajku, horka polevila, v bytě začalo být dýchatelno a Ajka zase musela spát v chodbě na pelíšku. Nicméně... Už několikrát jsem ji nachytala, jak v okamžiku, kdy věří, že jsme už usnuli, vstoupí dva tři kroky za vchod do ložnice, tichá jako myška, ani parkety nezavržou, ani kobercová vlákna nezapraskají o hrubé psí polštářky na tlapkách, Ajka zalehne a tichučky si užívá, že - byť jen kousek za prahem, je s námi v ložnici. :o) Poté je okamžitě vykázána na své místo, takže těchto svévolných návštěv pomalu, ale jistě ubývá... No ale když zase bude horko, nenecháme ji přece bídně zhynout v přehřáté chodbě, že? :o)