Český strakatý turistický pes

a potapěčský půlobrat.

Ajka je naprosto perfektní turistický pes. Už jako štěně pochopila, že v neznámém terénu obvykle chodíme po cestách nejvíce využívaných lidmi (čti po turistických značkách) a už tehdy projevila svou inteligenci tím, že na křižovatkách se dala vždy po cestě s největším množstvím lidských pachových stop. Znovu a znovu tuto její vlastnost oceňujeme, pokud se ocitneme v místě žertovného turistického značení, kde široko daleko není žádná značka vidět a jedinou možností by bylo rozdělit se a zkusit každý jinou cestu. Ajka nám spolehlivě ukáže, kudy chodí nejvíce lidí. Ano, má to svá úskalí, pokud se dostaneme k místu více turistických značek nebo přístupové cesty k nějakému obydlí. Přesto jsme již mnohokrát Ajčin turistický smysl skutečně ocenili.

Letos na jaře jsme si na ni vymysleli báječnou dovolenou. Putovali jsme týden po Chřibech, původně jsme měli v plánu vandr postupový, ale v liduprázdném kempu u Velehradu s bodrým majitelem překypujícím humorem nám velmi blízkým se nám zalíbilo natolik, že jsme tam založili "výškový tábor" a na výlety vyráželi nalehko. Což byla špatná zpráva pro Ajku, protože průměrná délka trasy výletu byla kolem 25 km a převýšení bylo značné, což je kombinace, s jakou stračena evidentně nepočítala, lítala jako obvykle a nerozvrhla si správně síly. Docházelo pak k situacím, kdy na jakékoliv sebemenší zastávce pesa odpadala do klubíčka a čerpala energii a po návratu do kempu do sebe nahrnula nabídnutou večeři a zuřivě se drala do stanu, aby se mohla konečně v klidu vyspat (naprosto by ji nezajímalo, pokud bychom se my mezitím odebrali na výlet další). Dokonce když jednou došla ke stanu mokrá a byla donucena ještě odpočívat venku a trochu proschnout, v nestřežené chvíli se do zavřeného stanu pokusila alespoň podhrabat. :D

Na letošní vodě Ajka postoupila o stupeň výše v kategorii vodácký pes, a to do kategorie pes vodácký potápivý. Jeli jsme Ohři, vody bylo málo, horko jako v srpnu a voda byla báječně osvěžující. Ajku jsme proto nechávali pravidelně namáčet, aby se nepřehřívala, a ona si spokojeně lebedila uprostřed lodi na bagáži. Při jakémkoliv větším přiblížení břehu nebo zpomalení ale i přes zákaz vstávala a rozhlížela se, co se děje, takže v těchto chvílích se nad řekou nesly výkřiky typu "máš sedět příšero" nebo "nečuč a sedni".

Poučení se Ajce dostalo především o tom, že nemá co dělat na špici lodi. Pluli jsme zrovna hlubším úsekem a slečna strakatá se najednou rozhodla, že si přeleze přes Terku na špici lodi a bude nám dělat mořskou pannu. Vylezla na příď, zůstala tam stát a rozhlížela se po kraji. Zakazovat jsme jí to nezakazovali, protože jsme čekali zábavnou scénku. Přišla. Ale trvalo to překvapivě dlouho. Ajka se držela držela, krásně vyvažovala každou vlnku, každé zakolísání lodi, ale pak přece jen přišel okamžik, kdy se jí jedna noha smekla a ty ostatní už ji neudržely. Jen rýha po zachycujícíh se drápech po ní na přídi zůstala. Ajka žbluňkla do vody, ponořila se - chvilka napětí, kdy jsme čekali, jestli se vynoří nebo pro ni budeme skákat - a vynořila se a plavala k nám. Ani si pod vodou nelokla! Okolní posádky smíchy padaly do vody a my zas jednou ocenili náš speciální postroj s uchem na zádech psa, využívaný pouze při splouvání řek... :o)

Na příď už se Ajka znovu vylézt nepokusila, ale se vstáváním zlobila pořád. I tady na ni došlo... Připlouvali jsme zrovna ke Svatošským skalám, když se nad řekou objevila velká reklamní cedule a my si ji začali nahlas předčítat, cože nám to tam píší o místním restauračním zařízení. Řeka byla v tom místě více rozlitá a plná kamenů a jak jsme přestali pádlovat, zpomalili jsme a Ajka samozřejmě vyskočila na všechny čtyři, že jako určitě budeme zastavovat. No než jsme jí stačili okřiknout a protože jsme si hlavně chtěli dočíst tu ceduli a nekoukali na řeku, drcli jsme bokem o kámen, loď se zhoupla a Ajka předvedla fantastický potapěčský půlobrat. Doteď vidíme jak ve zpomaleném filmu, jak Ajka padá po zádech přes bort, voda se otevírá, vytřeštěné oči mizí pod hladinou a voda se zavírá. :D Měli jsme takové křeče smíchu, že jsme málem nedokázali otočit loď, abychom se pro stračenu vrátili, protože jsme jí mezitím kus odpluli a asi by nás už nedohonila. Chválihodné bylo, že namísto ke břehu s důvěrou plavala zpět k nám... Ani tentokrát si pod hladinou ani nelokla! Kupodivu ale si z tohoto pádu žádné ponaučení nevzala a při zpomalení lodi vstávala pořád... :o)

A protože jsme nezodpovědní majitelé a flákáme sepisování novinek, nahromadila se nám spousta fotoalb. Namátkově velikonoční výlet kolem Buchlova, turistika Českým rájem, Hruboskalskem, okolím Trosek a Klokočskými skalami. No a krom jiného také výše zmíněné putování Chřiby a splouvání Ohře.